O Galerii

Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti

Záměr realizovat v části rekonstruovaného objektu bývalé jezuitské koleje v Uherském Hradišti Galerii Joži Uprky vzešel ze spolupráce Města Uherského Hradiště s Nadací Moravské Slovácko. Základem jedinečné stálé expozice tohoto významného českého umělce se stala u nás nejrozsáhlejší sbírka Uprkových děl, kterou vybudovali známý uherskohradišťský podnikatel a sběratel Zdeněk Zemek v úzké spolupráci s Petrem Vašátem, podnikatelem, sběratelem a zakladatelem Galerie Joži Uprky, která vznikla již předtím v roce 1995 v Praze a měla velký podíl na propagaci Uprkova díla jak u nás, tak v zahraničí (např. v roce 2002 ve Spojených Arabských Emirátech ve městě Abú Dhabí). Nadace Moravské Slovácko ve spolupráci s Národní galerií v Praze měla mimořádný podíl na uskutečnění Uprkovy velké jubilejní výstavy ke 150. výročí umělcova narození, která proběhla na přelomu roku 2011 - 2012 ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Podstatnou část vystavených obrazů v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti představují vybraná díla ze sbírkového fondu Nadace moravské Slovácko (Galerie Joži Uprky), doplněná o zápůjčky z Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Krajské galerie ve Zlíně, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Římskokatolické farnosti ve Strážnici. V expozici najdeme rovněž plastiky umělcova mladšího bratra, známého sochaře Franty Úprky. Na prostorných chodbách expozice jsou v chronologickém uspořádání prezentovány ve velkých formátech autentické fotografie ze života Joži Uprky.

Pohled na část chodby s původním dřevěným stropem s unikátními velkoformátovými fotografiemi ze života Joži Uprky z Památníku národního písemnictví. / foto: Michal Malina

Pohled do jednoho ze sálů expozice. / foto: Petr Titz

Život a dílo Joži Uprky

Joža Uprka se objevil na scéně českého výtvarného života v 90. letech 19. století jako jedna z nejvýraznějších a nejosobitějších malířských individualit. Narodil se 25. října 1861 v Kněždubě u Strážnice, v malebném kraji Moravského Slovácka. Byl s tímto koutem naší země lidsky i umělecky natolik bytostně spjat, že se mu stal až do konce života trvalým a nevyčerpatelným zdrojem malířských inspirací. Znal důvěrně zdejší přírodu a krajinu, život lidu, jeho práci, tradice, zvyky, slavnosti, písně a lidové kroje typické pro jednotlivé oblasti Slovácka. Ve svém díle se však nechal inspirovat i atmosférou lidového prostředí blízkého Slovenska. Idea stát se malířem svého lidu vyrůstala bezprostředně z Uprkova původu a jeho umění bylo od samého počátku zaměřeno výhradně na zobrazování života, který měl tehdy ve slováckých vesnicích ještě všechny rysy původního folkloru. Jeho tvorba se však neuzavírala do úzce vymezených zájmů folkloristy. Byl především umělcem, který hledal nové možnosti malířské orientace oproštěné od akademických pouček minulosti. Proto zůstane zapsán v historii českého výtvarného umění jako malíř, který otevíral cestu novodobému realismu a svým osobitým pojetím vztahu mezi barvou a světlem se přiklonil v českém malířství jako jeden z prvních k estetice impresionismu.

Malířské nadání zdědil Joža Uprka po svém otci Janu Uprkovi, který byl rolník a maloval ze záliby nejrůznější figurální výjevy v lidovém duchu na skle a na stěnách domu. Mladý Joža studoval nejprve na gymnáziu a od roku 1881 na Akademii výtvarných umění v Praze. Nespokojen se zdejší konzervativní výukou však odešel na Akademii do německého Mnichova. V liberálním prostředí této školy měl daleko větší možnost malovat podle svých představ. O prázdninách putoval po Slovácku i po přilehlé části západního Slovenska a v přímém kontaktu s tímto prostředím pořizoval náčrty a studie lidových typů a krojů. Po ukončení studií v Mnichově si chtěl doplnit vzdělání znovu na Akademii v Praze, kde se ve výuce objevily nové, pokrokové tendence. Odtud však po roce odešel, aby se natrvalo usadil v rodném kraji. Zpočátku neměl pevný ateliér, a tak přechodně pobýval na různých místech Moravského Slovácka, kde našel mnoho přátel, obdivovatelů svého díla a také několik prvních mecenášů.(lékárník Nečas, národopisci Kretz, Klvaňa v Uh. Hradišti) Jeho práce se stále častěji objevovaly na výstavách jak v Praze, tak v dalších místech českých zemí. Přes nepřízeň konzervativní kritiky Uprka vstupoval do kulturního povědomí národa jako osobnost, kterou nebylo možné v kontextu tehdejšího českého malířství přehlédnout. Hmotný výtěžek z výtvarné činnosti (nástěnná malba s historickým výjevem založení města na radnici v Uh. Hradišti) a zemské stipendium umožnily umělci v roce 1893 vykonat studijní cestu do Paříže, kde se podle svého osobního doznání mnohému naučil. Poznal díla francouzských realistů a jeho pozornosti neušly ani obrazy impresionistů. Z Paříže odjel ještě do Londýna a při zpáteční cestě se zastavil v Holandsku, Nizozemsku, Belgii a Mnichově. I v pozdějších letech mu pravidelné návštěvy Vídně a Mnichova umožňovaly orientaci po evropském uměleckém dění. Známé jsou i jeho cesty na Balkán, do Itálie, Egypta a Ruska. Velký význam pro vývoj Uprkovy umělecké osobnosti měly jeho kontakty s mnoha známými představiteli národní kulturní reprezentace, výtvarnými umělci, spisovateli, hudebními skladateli, sběrateli, národopisci a publicisty. S nimi se pravidelně stýkal a spolupracoval na poli povznesení kulturního a uměleckého života Moravy (bří. Mrštíkové, Hanuš Schwaiger, Zdenka Braunerová, Dušan Jurkovič a mnoho dalších). Uprkova prestiž byla posílena cenou „Mention honorable“, kterou obdržel za vystavený obraz „Pouť u Sv. Antonínka“ na pařížském salonu v roce 1894 a v roce 1895 získanou zlatou výroční medailí České akademie věd a umění za dílo se stejným námětem. Velká umělcova výstava uspořádaná v Topičově salonu v Praze roku 1897 se pak stala mimořádnou kulturní událostí jak pro uměleckou kritiku, tak pro široké publikum. Na ní byla představena díla, pokládaná dnes za stěžejní součást umělcovy celoživotní tvorby. Když se v roce 1897 usadil Uprka natrvalo v Hroznové Lhotě, kde budoval svůj dům a atelier, byl již jednoznačně pokládán za vůdčí osobnost výtvarného života Moravy.

Dům a ateliér Joži Uprky v Hroznové Lhotě

Stal se aktivním členem brněnského Klubu přátel umění (zal. v roce 1890), který sdružoval řadu vynikajících moravských umělců (Leoš Janáček, Dušan Jurkovič, Jan Štursa, Max Švabinský, Stanislav Lolek, Adolf Kašpar, Alois Kalvoda a další). Uprka kolem sebe seskupil také družinu několika moravských a slovenských výtvarníků, kteří uskutečnili v roce 1902 první společnou výstavu v Hodoníně. Spolu s ním vystavovali umělcův bratr sochař Franta Úprka, malíři Antoš Frolka, Cyril Mandel, Ludvík Ehrenhaft, Jan Hudeček a František Pečínka. Slovenskou stranu reprezentovali malíři Tomáš Andráškovič, Josef Hanula, Milan Mitrovský, Jaroslav Augusta a Karol Lehotský. Při svém zájezdu na Moravu zhlédl jejich díla také geniální francouzský sochař Auguste Rodin, který v té době vystavoval v Praze. Svou návštěvou poctil i Uprkovo sídlo v Hroznové Lhotě. Z iniciativy Joži Uprky bylo v roce 1907 založeno Sdružení výtvarných umělců moravských, spolek, který ve svých řadách soustředil mnoho osobností výtvarné Moravy (z nich mnozí působili předtím v brněnském Klubu). Umělec měl také hlavní podíl na vybudování výstavního a organizačního střediska tohoto spolku, Domu umělců v Hodoníně, který byl otevřen v roce 1913. Sdružení rozvíjelo bohatou výstavní činnost doma i v zahraničí, usilovalo o zachování a rozvoj bohatých tradic lidové kultury na Moravě a propagovalo myšlenku spolupráce výtvarných umělců slovanských národů. Z Hroznové Lhoty odešel Joža Uprka v roce 1922 na Slovensko do Klobušic u Ilavy, kde se po léta věnoval námětům zdejšího lidového prostředí. Byl dokonce zvolen čestným členem Spolku slovenských výtvarných umělců a později jeho předsedou. Do Hroznové Lhoty se vrátil až v roce 1937. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a umělec podlehl vážné chorobě 12. ledna 1940. Pohřben byl na hřbitově v rodném Kněždubu.

Pohled do expozice / foto: Petr Titz

Joža Uprka a Uherské Hradiště

Město Uherské Hradiště sehrálo v Uprkově životě velmi důležitou roli. Proto má nově vybudovaná expozice v areálu jezuitské koleje právě v našem městě logické opodstatnění. Již za umělcova života patřilo a dodnes patří k přirozeným kulturním a společenským centrům Slovácka.

Joža Uprka měl k Uherskému Hradišti velmi úzký vztah . Již v době svých počátků, kdy postrádal pevný ateliér, zde často pobýval a tvořil. Velkou morální i materiální podporu našel u osobností, které od druhé poloviny 80. let podstatně ovlivňovaly rozvíjející se kulturní život ve městě. Byli to zejména známý národopisec profesor Josef Klvaňa, sběratel a redaktor František Kretz, příznivci umění a aktivní kulturní činitelé, magistr Viktor Nečas, lékárník Josef Stancl anebo advokát a poslanec dr. Josef Fanderlík. Uprka pracoval nejprve v domě magistra Nečase a posléze si vybudoval ateliér na jeho zahradě. Když se stavěla na náměstí budova nové radnice (1891–1893), byl Joža Uprka pověřen výzdobou zasedací síně. Vytvořil zde nástěnné malby s výjevy založení města Uherského Hradiště Přemyslem Otakarem II. a Potvrzení městských privilegií Jiřím z Poděbrad. Když se na Slovácku konaly přípravy k obeslání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze (1894), figuruje jméno Joži Uprky mezi členy Ústředního národopisného slováckého výboru. Umělec projevil aktivitu i při zakládání Slováckého muzea v roce 1914. Na první výstavě nově založené instituce se v prostorách bývalé jezuitské koleje vedle muzejních exponátů objevila téměř stovka výtvarných děl našich umělců z přelomu 19. a 20. století. Vystaveny byly práce Julia Mařáka, Antonína Slavíčka, Hanuše Schwaigera, Cyrila Mandela, Aloise Kalvody, Antoše Frolky a dalších. Jako uznávaná vůdčí osobnost výtvarné Moravy byl nejpočetnější kolekcí obrazů zastoupen právě Joža Uprka. V roce 1933 se Uprka ujímá ještě opravy nástropních maleb ve františkánském klášteře, které byly poškozeny velkým požárem v dubnu roku 1894. Město vzdává umělci hold u příležitosti Výstavy Slovácka 1937, jejíž součástí byl rozsáhlý reprezentativní soubor jeho prací, a loučí se s ním posmrtnou výstavou v roce 1940 nazvanou „Památky ze života J. Uprky“.

Jaroslav Pelikán

Pohled do expozice / foto: Petr Titz

Galerie malířů Slovácka ve správní budově ŽV ve Veselí nad Moravou

Součástí stálé expozice malíře Joži Uprky v Uherském Hradišti je unikátní Galerie malířů Slovácka ve Veselí nad Moravou, kde je ve dvou podlažích, ve čtyřech výstavních sálech, na ploše 1000 m² vystaveno téměř 500 obrazů a plastik autorů, kteří působili na Slovácku a tvořili svá díla pod vlivem Joži a Franty Uprkových. V rozsáhlé sbírce Nadace Moravské Slovácko jsou zde zastoupeny obrazy malířů Cyrila Mandela, Antoše Frolky, Otty Molitora, Ludvíka Ehrenhafta, Štěpánka, Bezděka, Černého, Koudelky Pernici, Otmara, Supa, Kohlera, Topinky, Silly, Plesnivého, Lejčka, Rivoly, Černovického, Nesázala, Nováka, Blažka, Beneše, díla sochařů Franty Uprky, Amorta, Belana, Krepčíka a dalších autorů inspirovaných Slováckem.

Návštěvu stálé expozice malířů Slovácka ve Veselí nad Moravou, která je otevřena denně kromě neděle od 9.00 do 16.00 hod.je nutné dohodnout předem telefonicky na tel. 602 718 113, 602 518 480 ,572 501 053, nebo objednat na e-mail gju.veseli@seznam.cz, jozauprka.galerie@seznam.cz. Vstupné 50 Kč, slevněné 30 Kč.